„1918“ Perspektivy let 1939–1960 – Znovuzískání zničených státních celků a nevyvážené historické vzpomínání

Po roce 1945, potom co oba státy byly znovuzaloženy, byly prvopočátky obou republik, Rakouské a Československé, vyzdvihovány. Tyto narativy o založení republik se však z různých důvodů začaly měnit a byly vytlačovány.

1938/1939 přestaly oba 1918 založené státy existovat. Jak Rakousko, tak i německy osídlené hraniční oblasti Československa, se staly součástí třetí říše. Zbývající oblasti Čech a Moravy byly v rámci protektorátu hospodářsky vykořisťovány, staly se důležitým producentem zbraní a po válce měly být germanizovány.

Edvard Beneš založil v roce 1940 exilovou vládu, která podobně jako 1917/18 měla znovu připravit státní instituce. Exilová vláda pracovala úspešně na anulaci mnichovské dohody, tedy na získání předmnichovských hranic a připravovala vysídlení velkého počtu německého obyvatelstva. Československý odboj byl ve spojení s londýnskou vládou, která přes BBC mohla komunikovat s obyvatelstvem v protektorátu. Státní svátek se v této době stal důležitou manifestací státu bez teritoria.

<p><br /> Edvard Beneš</p> ©


Edvard Beneš

Details
00:05:58 video
Edvard Beneš, jako president exilové vlády v Londýně, k 25. výročí založení Českoslovenké republiky

Edvard Beneš, 25. výročí založení republiky: Situaci československé exilové vlády v Londýně 1943 popsal jako „Deja-vu“ přípravy vzniku státu, ale v jiných souvislostech než během první světové války.

Details
00:03:34 video
Vánoční proslov Jana Šrámka, Teologa a Ministerského předsedy Československé exilové vlády v Londýně 1940.

V roce 1940 pronesl teolog a předseda exilové vlády v Londýně klasický vánoční projev ke všem Čechům a Slovákům, doma i ve světě, ve kterém žádal spolupráci všech v křesťansko-osvíceneckém duchu, proti národním socialistům, ničitelům lidské sounáležitosti.

Během války Rakousko nevytvořilo žádný politický orgán, který by byl srovnatelný s československou exilovou vládou, mělo ale štestí, že bez svého přímého přičinění, bylo v Moskevké deklaraci z roku 1943, označeno za první oběť nacistického Německa, čímž byl otevřen politický prostor pro dobu po válce. Rakouští politici poté nevyčekávali na ukončení války, ale vyhlásili již 27. dubna 1945 znovuzaložení Rakouské republiky. Karl Renner byl znovu rozhodujícím politickým činitelem, čímž mu připadá velká pocta dvojitého zakladatele republiky, která je jen zamlžena jeho oportunistickým komentářem o Anschlussu. Preferováním ústavy z roku 1920 podtrhoval koaliční začátek republiky. Brzy nato, po nátlaku ÖVP, podporované Adolfem Schärferem (SPÖ), byla přijata ústava z roku 1929 v jejím posledním znění z roku 1933/34.

Details
00:00:56 video
Vyhlášení nezávislosti z roku 1945. Znovuzavedení ústavy z roku 1920
<p>Neues Österreich, 28.duben 1945</p> ©

Neues Österreich, 28.duben 1945

Details
00:01:24 video
Čtení z cyklu „Včerejší svět“ Stefana Zweiga. K 100. výročí narozenin Stefana Zweiga

Podle Stefana Zweiga "Včerejšího světa" (1942) bylo Rakousko „kamenem ve zdi“ bez kterého musela nehotová budova střední Evropy spadnout.

Rozpory, které před rokem 1938, respektivě před 1934, znemožnovaly spolupráci sociálních demokratů a křesťansko sociální strany, se po válce znovu objevily i ve vztahu SPÖ a ÖVP. Obě strany se nemohly shodnout na vhodném státním svátku, což souviselo s obsazením země a pocity části obyvatel, kteří osvobození viděli jako porážku. Ve Vídni, která byla sociálně demokraticky řízená, byl zaveden 13. dubna Svátek osvobození. Se zvyšující se nespokojeností, s dlouho trvající dobou obsazení, přestal tento svátek seznávat pozitivní konotace. Proti tomu byl den znovuzískání suverenity vnímán jako „osvobození“ o to více a již 1956 se 26. říjen slavil jako „Den vlajky“. Tímto mělo být připomínáno příjmutí zákona o neutralitě jako prvního právního aktu znovu suvereního státu, ale v lidovém podvědomí zakotvil 25. říjen 1955 a sním spojený odchod posledního cizího vojáka z rakouského území. Po velkokoaličních vyjednáváních se Den vlajky stal v roce 1965 státním svátkem. 12. listopad, jako den založení státu, který byl obnoven ve stejných hranicích jako roku 1918 a v téže státní podobě jako 1945, nehrál v rakouském svátkovém kalendáři žádnou roli. Den založení repuliky byl oběmi velkými stranami slaven 1945 a ještě jednou k 30. výročí 1948, přičemž ÖVP si s „1918“ spojovala hlavně zánik monarchie, na jejíž tradice se odvolávala. Čím více se ÖVP od vzniku republiky vzdalovala, tím více jí mohla SPÖ reklamovat pro sebe, což znemožnovalo celorepublikový politický konsens ohledně oslav roku 1918. Poté co ÖVP zabránila v roce 1958 celostátním oslavám, byl 12. listopad slaven na půdě zemských rad společně SPÖ, KPÖ a FPÖ, přičemž KPÖ chápala „1918“ jako „zrazenou revoluci“.

Details
00:04:15 video
Rozhlasový proslov Karla Rennera, 1948, k 30.výročí založení státu v roce 1918

1948 bylo 30.výročí založení republiky slavěno oběmi velkokoaličními stranami, spíše opatrně. OVP slavila ve Vídeňském Koncertním sále, SPO v sále Hudebního spolku a president Karl Renner přednesl před oběmi shromážděními odlišné proslovy. Jeho rozhlasový proslov, z 12.listopadu, je plný positivních metafor, které nemohli nikoho urazit. Určité tématické zahuštění je znát jen v kontextu vztahu k vítězným mocnostem, který již podle něho bylo dostatečně dokázáno, že si Rakousko může vládnout samo. Ještě zajímavější kontext se založením První republiky měl jeho proslov z roku 1949, ve kterém srovnával vyjednávací proces smouvy ze St.Germain s dobou obsazení po Druhé světové válce a pomalým přípravným procesem Státní smlouvy.

Details
00:05:27 video
Novoroční projev presidenta Karla Rennera, 20.12.1949. Čekání na První a Druhou republiku
<p>poštovní známky</p> ©

poštovní známky

Details
00:11:24 video
Bruno Marek, president Vídeňského zemského sněmu, u svátečního zasedání k 40.výročí založení republiky

"Ať žije Velká říjnová socialistická revoluce" (Klement Gottwald, 1948)

I Československo se v roce 1945 znovu proklamovalo republikou. Otázka státní a vládní formy byla ale vytlačena národní otázkou do pozadí. V roce 1918 kolísala představa o podobě státu mezi centrální formou s československým státním lidem a kantonizací podle Švýcarska, při kterém by všechny jazykové skupiny měly stejná práva. Po roce 1945 přestaly být na národnostní menšiny brány jakékoliv ohledy. Co možná nejkompletnější vysídlení německé menšiny bylo již behěm války s podporpu spojenců rozhodnuto a stalo se důležitou politickou kartou znovuvznikajícího státu, ve kterém po ztrátě Zakarpatské Ukrajiny jeho národnostní pestrost byla ještě redukována, čímž se Češi a Slováci mohli plně soustředit na vztahy vůči sobě a na československý nacionalismus bez ohledu na ostatní. Tento národnostní kocept nebyl po únorovém komunistickém puči 1948 pozměněn. Nicméně byl vznik státu kvůli ideologicko-mezinárodnímu zapojení režimu do sovětského bloku přeinterpretován a jeho republikánsko-demokratický charakter přestal hrát roli. V tomto kontextu se Velká říjnová socialistická revoluce stala pro komunisty hlavní událostí začátku 20. století, od které odvozovali, ve velmi odvážné interpretaci, i vznik československého státu. Přesto zůstal 28. říjen konstantou státního kalendáře, krátkodobě zakázán, později trpěn a od roku 1988 opět oficiálním státním svátkem, ovšem v rámci komunistického narativu spojeném s zestátňovacím dekretem (19. května sepsán, 24. října ratifikován) a po roce 1968 federalizací republiky.

Details
00:05:18 video
Klement Gottwald k prvnímu státnímu svátku v komunistickém státě 1948. Ať žije Velká říjnová revoluce.
Details
00:05:03 video
Edvard Beneš, 27. října 1947, v předvečer státního svátku, o národním uvědomění.

Národní vývoj se dovršuje na cestě od národního cítění, přes národní uvědomění až k ideálu národního sebevědomí. O národních vlastnostech v národním duchu. (Edvard Beneš, 27.října 1947).

„28. říjen reprezentoval kompletní protiklad toho, za což lid bojoval a čeho chtěl dosáhnout“ (Zdeněk Nejedlý, 1954).

Details
00:10:30 video
Zdeněk Nejedlý k Československému státnímu svátku 1954. Dějiny třídného boje proti zrádným elitám.

Tento dokument je dobrým důkazem toho, že ani v komunistické době nebyl stát schopný kontrolovat veřejnost kompletně. Václav Vilém Štech ve svých vzpomínkách systém nekritizuje, není ale ani se systémem konformní. Spíše se jedná o velmi osobní vzpomínky v protikladu s režimem stanoveným narativem, s dodatečně tak hloupě vypadající teleologií.

text: Georg Traska, překlad: Birgit Stransky, Mojmir Stransky

Details
00:16:58 video
Václav Vilém Štech, osobní vzpomínky na první dny Českoslovenkého státu. Chaos a radost.