Bruno Marek, president Vídeňského zemského sněmu, u svátečního zasedání k 40.výročí založení republiky

Akustický dokument s titulky

Potom co OVP zablokkovala oslavy 40.výročí založení republiky, které se měli konat 12.listopadu 1958 na půdě Národního shromáždění, přeložila SPO oslavy do Zemských rad. Ve Vídeňské zemské radě se soustředilo řada poslanců Národního shromáždění, president Adolf Scharf (SPO) a mnoho ministrů vlády a státních sekretářů z řad SPO. Tomuto složení osob odpovídá i proslov. Bruno Marek nedal do centra svého proslovu nově vzniklí stát, jako malou část zaniklé monarchie, ale republiku, jako státní formu, která se vyvinula z dějinných sociálně ekonomických zkušeností 19.století, které pro Marka zosobňoval zakladatel sociální demokracie Viktor Adler, který zemřel 11.listopadu 1918, den před proklamací republiky. Karl Renner je označován za architekta První a Druhé republiky. Chaos, nouze, rozpad 60ti milionové monarchie a frontových linií, proudění velkého počtu vojáků zpět do vlasti, hlad a bída byli uvedeny jako velké výzvy vznikající republiky. Největší roly proslovu hraje ale konstituce republiky, obzvláště všeobecné, rovné volební právo, i pro ženy. Odražení v Maďarsku a Bavorsku vzniklých diktatur prolerariátu akcentovali demokratické zakořenění Rakouských Sociálních demokratů. Požadavek „Anschlusse“ jakož i boje jednotlivých politických křídel v rámci SDAP Marek neprojednává. Otto Bauer a jeho nebezpečný požadavek „diktatury prolerariátu“ v proslovu chybí. Mírová vyjednávání v St.Germain jsou časově spojeny s bojem o hranici v Korutanech. Když při kritice nových hranic popisuje ztrátu Jižních Tyrol jako bolestivou ránu, aniž by uvedl ještě 1918/19 sporná území jižních Čech a jižní Moravy, tak tím zřejmě bral ohledy na Bruno Kreiskym právě vyjednávaný Autonomie-Paket pro Jižní Tyrolsko. Reparace a zajišťování Rakouského majetku v cizině jsou kresleny jako hlavní důvody pro hospodářské problémy, nová, mnohem horší podoba státu uvedeny nejsou. Další historický vývoj je popisován letmo, fašismus znázorněn jako cizí projekt, kterému Rakousko nakonec podlehlo (zcela ve smyslu Rakouska jako první oběti). Rozdělení na nesmiřitelné politické tábory, zrušení demokracie, nasílné boje a vybudování diktatury uvedeny nejsou. Marek tedy vyzdihuje při vzniku republiky rok 1918 a spolupráci mezi Sociálními demokraty a Křesťansko sociální stranou na samém počátku. Polarizaci a radikalizaci společnosti nerozebírá, zřejmě i s ohledme na nevyhrocení situace a nevytvoření starých problémů. Proslov ukončuje paralelou k znovuzískání suverenity 1945/55 a požadavkem na řádné oslavy 12.listopadu spojuje s kritikou všech, kteří tuto oslavu odmítají.