Sváteční zasedání rady ministrů, jako i Spolkové a Národní rady k 50.výročí založení Rakouské republiky

Akustický dokument s titulky

Slavnostní zasedání rady ministrů, Spolkové rady a Národní rady, které se konali 12.listopadu 1968 byla první přesstranická oslava vzniku Rakouské republiky v roce 1918 v dějinách Druhé republiky. Proslovy byly stejnými částmi rozděleny na zástupce OVP (spolkový kancléř Josef Klaus a předseda Národní rady Alfred Maleta) na jedné straně a zástupce SPO (Vídeňský starosta Bruno Marek a spolkový president Franz Jonas) na straně druhé. Řečníci jsou opatrní a snaží se se nedotknout palčivých témat historie. Sociální demokracie o Stavovském státě nepromluvila, OVP ho nebránila. Přesto existují rozdíli v nuancích. Střih vytváří tendenční informace. Založení a positivní konotace spolupráce roku 1918 je zkrácena, republikánský řád se více oběvuje při proslovech SPO, u OVP ale nechybí. Předseda vlády Josef Klaus podtrhuje návaznost demokratického uspořádání na demokratické tradice monarchie, což je bod který je zatím málo uváděn, nejen kvůli zrušení demokratických svobod jako práva základního, parlamentarismu a rozdělení státních pravomocí, garantovaných 1867, vyhlášením práva válečného. Klaus vyzdvihl dále význam monarchie pro centrální Evropu bez jakékoliv poznámky o důvodech jejího rozpadu. Prvni republika je znázorněna jako neúspěšný projekt, který tvoří kontrapart k úspěšnému projektu republiky Druhé. Proslov Vídeňského starosty Marka, který mluvil také jako předseda Zemkých spolkových zástupců, potrhuje svým střihem důležitost jednotlivých spolkových zemí. V době kdy nové Rakousko ještě neexistovalo, působili již zemské správy, které vládu převzali a své území měli pod kontrolou s pevnými hranicemi, politickými celky a přesvědčeným obyvatelstvem. Těmito tradicemi a positivními obrazy dneška vytvořil Marek spojnice s dneškem, rokem 1968. Alfred Maleta je citován pouze s jeho popisem negativních události mezi lety 1934 – 1938 a lekcí, které bylo nutné se naučit. Rok 1918 se neobjevuje. Je zajímavostí, že v kontextu demokracie jako nejvyspělejší státní formy, Maleta kritizuje příliž radikální mladé, kteří jsou náchylnější ku kritice demokracie, čímž kriticky poukzuje na Studentské hnutí roku 1968. Ani Franz Jonas se po střihu nevyjadřuje k založení republiky roku 1918, ale k těžkému dědictví se rozpadlé monarchie, přičemž poukazuje na to, že Rakousko si z bývalích zemí monarchie jako jediné zachovalo parlamentně republikánský řád.