Proslov Kurta Schuschnigga před Společenstvím národů z 9.12.1934

Akustický dokument s titulky#13#13 Kurt Schuschnigg obhajuje, během svého projevu před grémiem Společenství národů, v roce 1934, zavedení autoritativního režimu, nutným sesazením „extrémní parlamentární demokracie“, která vznikla po rozpadu monarchie. Kocept První republiky byl tímto diskutován jelikož Schuchnigg parlamentní demokracii jako takovou neodmítá všeobecně, ale snaži se o objektivní posouzení vývoje. Chválí na staré, v této době již zrušené ústavě, kvalitu volebního práva, i když vyzdvihuje chybějící jistící instituce, jako například druhou komoru, senát či post presidenta vybavený s většímy pravomocemi. Tato struktura nebyla problematická až v době hospodářské krize nýbrž již předtím v době založení republiky, která byl odříznuta od svých trhů v rámci monarchie. Vinu za selhání státu dáva (levicové) opzici, která chtěla za každou cenu zřídit svoji třídní dikraturu. Schuschnigg tímto obhajuje autoritativní režim jako nutnou obranu proti předcházejícímu plánu zřízení dikratorského režimu. Tento plán opravdu retoricky u levého křídkla sociálních demikratů existoval, ne ale v jejich konkrétní pragmatické politice. Evropsko politicky popisuje Schuschnigg Rakousko jako malou zemi evropského ducha. Jako most mezi národy západu a východu, severu a jihu, bez jmenování nebezpečí vycházejícího z narodně socialistického Německa, i když tento stát ze Společenství národů již vystoupil. Tento proslov může být viděn jako tanec kolem horké kaše při kterém se Rakousko se svámi zájmi snaží udržet, jako diktatura, jako samostatný stát, jehož exisence byla zaručena mírovými smlouvami, což bylo všem evropským státům předneseno. Přesto Schuschnigg ani slovem nezmínil Německo, které stálo za zavražděním Dollfusse a masivně se vměšovalo do vnitřních záležitostí Rakouska. Proti západo-evropským protihráčům, NS-Německu, Velké Británii a Francii popisoval vlastní režim jako historicky nutnou, ale v žádném případě ideální, formu státu, čímž se nepřímo distancoval od fašismu. Francie a Anglie zmenšili podporu Rakouské nezávislosti po přetvoření Rakouska v diktaturu čímž se Itálie a Maďarsko stali důležitými spojenci, kteří ale zase hledali politické vyrovnání s Německem.