Revoluce jako rétorická otázka pánům. František Staňek před Říšskou radou ve Vídni. 2. říjen 1918.

Rechtliches

Zitieren

Katalogzettel

Titel Revoluce jako rétorická otázka pánům. František Staňek před Říšskou radou ve Vídni. 2. říjen 1918.
Spieldauer 00:03:08
Mitwirkende Staňek, František [GND]
Datum 1918.10.02
Schlagworte Politik ; Revolution ; Publizierte und vervielfältigte Aufnahme
20. Jahrhundert - 10er Jahre
Typ video
Format DFFLV [Dateiformat: FLV]
Sprache Tschechisch
Rechte Mit freundlicher Genehmigung: Český Rozhlas
Signatur Österreichische Mediathek, e07-01791_k02
Medienart FLV-Videodatei

Information

Inhalt

Akustický dokument s titulky

František Staněk (1867-1936) byl poslancem konzervativní České agrární strany a až do roku 1918 členem rakouské Říšské rady. V prvorepublikovém Československu převzal několik ministeriálních úřadů a byl až do roku 1938 poslancem parlamentu. Do května 1917 zastupoval habsburskou linii. Po shromáždění Říšské rady, která byla od března 1914 do června 1917 odročena (a tím pádem nebyla na počátku války vůbec aktivní), obhajoval federalizaci monarchie a požadoval s poukazem na program prezidenta Wilsona právo na sebeurčení národů .

Jeho projev před Říšskou radou dne 2. října 1918 pochází – soudě podle monotónního hlasu – ze studiové nahrávky z konce 20. let. Staněk ho fakticky adresuje poslancům Říšské rady, avšak současně mluví o s tímto zasedáním souběžně probíhajícím jednání Státní rady, případně Státní radu dokonce oslovuje, aby zvýraznil kontrast mezi těmito politickými orgány: Zatímco „tady“ v Říšské radě znamená vojensky beznadějnou situaci Centrálních mocností, která je do jisté míry identická s nevyhnutelným krokem vedoucím k samostatnosti národů, zkoušelo se „tam“ ve Státní radě křečovitě pomocí ústupků národům zachránit to z monarchie, co by bylo možné ještě zachránit. Této příležitosti se chopí Staněk, který se vysmívá aroganci a strnulosti německo-maďarské šlechty („pánové“) a je frustrován rakousko-uherském vyrovnáním, které zabránilo samostatnosti jiných národů a jejich přiměřenému podílu na vládě. V konečném důsledku činí tímto německo-maďarskou aroganci odpovědnou za porážku v první světové válce. Samozřejmě je možné pozorovat, že si Staněk v tomto okamžiku není ještě úplně jistý, jak daleko může vlastně jít, má nebo musí s ohledem na nárok jeho země na samostatnost. Velká část jeho proslovu je po formální stránce výčitka, se kterou se obrací na pány. Od proklamace je na každý pád ještě hodně vzdálen.

Sammlungsgeschichte

Archivbestand Österreichische Mediathek ohne weitere Sammlungszuordnung

Das Medium in Onlineausstellungen

Dieses Medium wird auf diesen Seiten verwendet:

Dieses Medium wird auf dieser Seite verwendet:
1918: Zakládání republik: Rakousko a Československo